Pradědův kamarád Lubomír Tejček

Pradědův kamarád Lubomír Tejček

V krabici plné všemožných rodinných dokumentů z otcovy strany – čítající listiny až z roku 1853, rakousko-uherský rybářský lístek, kresby ze školy, dopisy Československé televizi, pohlednice, známky a tak dále – jsem nalezl několik veršů a dopisů z roku 1941, které dával pradědovi Karlu Zlámalovi mladšímu z Dluhonic (1917–1994) jistý Lubomír Tejček.

Již z oněch textů je jasné, že Lubomír Tejček, který se v několika případech i podepsal, pracoval v nějaké optické firmě, kde počítal a kreslil geometrii. K veršům používal papír, který je popsán různými čísly, snad výpočty. Zde se již nabízí skutečnost, že Tejček byl pradědovým přítelem, jelikož se Zlámal rovněž věnoval optice a pracoval od roku 1938 jako technický úředník a výzkumník v Ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky v Optikotechně v Přerově (dnes Meopta). V předešlém článku jsem zmiňoval, že praděda díky tomu velmi aktivně fotil a leccos i natočil (bohužel filmy jsou asi ztraceny), já si dokonce jako dítě hrál s jeho monokulárním mikroskopem.

Nicméně, není mi známo že by praděda psal básně, podle babičky měl však cit pro jazyk. Z jednoho textu od Tejčka je zřejmé, že mu snad i opravoval chyby. Možná si jen podtrhoval pro sebe. Všechny texty jsou z roku 1941, což je zvláštní a babička vůbec nemá představu o tom, kdo onen Tejček byl. Z toho je zřejmé, že s pradědou nebyly dlouho v kontaktu. Když jsem trochu zapátral v digitální knihovně, objevil jsem nemilou informaci. V Lidovém večerníku z 28. září 1945 je otisknuta fotografie Lubomíra s žádostí jeho otce Aloise Tejčka z Olomouce, který pátrá po svém ztraceném synovi, jenž měl být součástí jednoho z pochodů z koncentračního tábora ve Flossenbürgu.1 Sloupek uvádí Lubomírovo číslo vězně 89.115 a informaci, že byl 25letý učitel a optický výpočtář firmy Zeiss v Německém Jenu. Hned jsme si vzpomněl, že archiv v Arolsenu nedávno zveřejnil prameny k nacistické perzekuci a tak jsem našel k Tejčkovi tři dokumenty. Jedním je obálka, která uvádí stručné informace k vězni a k němu přiložená karta s osobními věcmi vězně, která zaznamenává věci, jenž musel vězeň při příchodu odevzdat.2 Podle karty se Lubomír narodil 27. 8. 1920 v Bratislavě, byl učitelem (lehrer) a jeho otcem byl Alois Tejček z Theodor Knaute-Strasse 3 v Olomouci (dnes Čechova 3). Vespod karty je Tejčkův podpis, který přesně odpovídá jeho písmu. Podle karty byl Lubomír převezen 28. března 1945 z Zwickau pouze s jedním prstenem, byl tedy nejspíše již zcela nahý. Z druhé strany je v sekci entnommen am (odebráno, přijato) špatně čitelný přípis 6/4/45 an die gert verwaltung abgediefelt následovaný nějakými čísly. Bohužel, Tejček se zmíněného pochodu snad ani nezúčastnil, jelikož je na kartě razítko aufgelöst (zlikvidován) a více dokumentů k němu se nedochovalo, což nasvědčuje tomu, že byl brzy po převezení do tábora zabit. Třetím dokumentem je pojištěnecká karta (Versicherungskarte) vydaná 31. prosince 1942 a opatřená razítkem firmy Carl Zeiss.3 V ní jsou čtyři období zaměstnání Lubomíra Tejčka mezi daty 1. 7. 1942 a 16. 3. 1945. Poslední termín je teda pár dní před jeho přesunem do tábora v Zwickau.

Karel Zlámal mladší z Dluhonic

Z dalších tisků v digitální knihovně je zřejmé, že byl Lubomír Tejček po válce hledán. V sekci Repatrianti z Flossenbürgu ve Službě repatriantům z 14.06.1945 měl být naposled spatřen v Glauchau a je hledán Jaroslavem Ulrichem z Prahy.4

Z publikací jsem rovněž vyčetl, že Lubomír Tejček studoval na c.k. vyšším gymnasiu slovanském v Olomouci a absolvovat měl roku 1940 jako externista ve státním gymnasiu ve Valašském Meziříčí.5 Podle školních knih byl otec Alois Tejček úředníkem Slovanské pojišťovny.6

Otázkou zůstává kde se Tejček s pradědou Zlámalem seznámil, nabízí se nějaká společná škola nebo pracovní záležitost. Oba se rovněž pohybovali na stejných místech, Olomouc je od Přerova co by kamenem dohodil a Tejček navíc pocházel z Bratislavy, kde praděda od roku 1928 studoval a v létě 1935 maturoval na Československé štátnej reálce v Bratislavě.7 Z textu reklamace a z nedatovaného dopisu se však dovídáme prostý fakt, že spolu nejspíše pracovali v Optikotechně a Zlámal si verše od něj bral a psal k nim datumy. Podle dopisu navíc vyplývá, že byli v kontaktu i jejich rodiny. K dataci dopisu snad pomůže to, že v textu zmiňuje choť a naznačuje existenci Karlova potomka, navíc Tejček odpovídá na dotaz k jeho veršům a přiznává, že již nemá na psaní veršů talent. Karel Zlámal se oženil roku 1940 a jeho dcera Alena se narodila další rok. Poslední verše jsou z ledna, takže dopis byl odeslán nejspíše ke konci roku 1942. Toho roku Tejček změnil práci a odešel z Optikotechny do Zeissu, odpovídal by tomu onen text reklamace z ledna 1942 a zápis v pojišťovací kartě z července 1942.

Co se týče Tejčkova psaní, v novinách se dá dočíst, že byl členem olomouckého uměleckého spolku mladých hanáckých autorů nazvaný Slunko. K tomuto spolku jsem příliš nenašel, pouze to, že vznikl na prvním československém všeuměleckém sjezdu konaném ve dnech 15. a 16. srpna 1936 v Olomouci a předsedou měl být Mojmír Hanuš.8 6. září 1936 se konala první pracovní schůze spolku s cílem pracovat na almanachu a 29. března 1937 uspořádal spolek druhou schůzi ve Skautském domě, kde se rozhodl pracovat pro rozhlas, moravskoslezský film a celkově oživit uměleckou činnost na Hané.9 Dne 30. prosince 1937 spolek uspořádal v hotelu Palace První večer hanáckých autorů v Olomouci.10 Dne 2. února 1941 měl Tejček v nějakém tisku tohoto spolku vydat poprvé svoji báseň Láska, exemplář tisku jsem však nenašel.11

Komentář k textům

Verše a texty jsem se pokusil přepsat tak jak jsou. Nečitelná a nejasná slova jsem podtrhl. Pokud můžete poradit se čtením, prosím napište návrhy do komentářů.

Verše očividně reflektují pracovní život Tejčka v optických výpočtech a kritiku firemního vedení. Některé z veršů komentují válečnou politickou situaci a je v nich cítit kritika Nacistického režimu. Názorově se tedy s pradědou, který byl vlastencem a milovníkem T. G. Masaryka, jistě shodli. V Nápisu na mohylu K. Lažnovskému naráží Tejček na novináře a kolaboranta s nacisty Karla Lažnovského, jenž napsal pochybnou dizertaci Pohyb a jeho zákony ve spánku.12 Tejček dokonce k tomuto textu připojil vtipnou kresbu mohyly s hákovým křížem a jakousi korunou. V básni Blaničtí rytíři zase odkazuje na další kolaboranty Karla Wernera, Vladimíra KrychtálkaAntonína Jaromila Kožíška. V obou básních zmiňuje svatého Václava, který byl nacisty ideologicky zneužit k tomu, aby Češi uznali výhody nadvlády německé říše.13

Co se týče dopisu Karlovi Zlámalovi, tak v něm zmiňuje Ludwiga Rügera, paleontologa a geologa narozeného v Plzni, který působil jako docent na univerzitě v Jeně do roku 1944. Další osoby, které Tejček zmiňuje, jsou Bedřich Havelka a Engelbert Keprt. Havelka byl přední československý teoretik v oboru optiky a profesor katedry teoretické fyziky dnešní Univerzity Palackého v Olomouci. Keprt byl rovněž optik, fyzik a vysokoškolský pedagog v Brně a později v Olomouci, kde vedl Katedru optiky a jemné mechaniky. Oba rovněž pracovali nějakou dobu v Optikotechně (Meoptě).14

8. 5. 1941: Historie klíčová

Je u nás – jako všude vlastně –
i smradu sál a toalety,
kde posedět lze zjitra slastně
a zlikvidovat břišní vzlety.

Tak bylo tomu: vedle dveří
se na hřebíku houpal klíč,
jej s úctou vždycky sňali, kteří
tu dostali ten pustý chtíč.

Tak léta prošla idylicky,
i větrů sten a mraky bouří,
však klíč tu na hřebíku vždycky
a dvacet zraků naň se mhouří.

Až naráz za zimního času
se přihodila katastrofa,
jež zburcovala naši chasu.
Než o tom poví další strofa:

Sed‘ Engel k stroji, přišel Emil –
a na hřebík hned zuby cení,
dlaň vztáhne – jen se, chlapče, nemyl:
dnes na hřebíku klíče není!

Pak další přišel: vyndej z kapsy
tu relikvii, darebáku!
Však marně o nůž ruku škráb si:
ni v gatích klíče, ani v saku.

Též druhý tak, i třetí, všichni
a každý vztekem zazuří –
jen slůvkem o tom do nich píchni
a zas se zraky zachmuří!

I zůstala ve zdi díra,
srát chodí se teď s podfukem
a na zámek se tupě zírá:
jak bývalo, když klíč byl sem…

Jdeš na hajzl – snad obsazeno –
pěst s nadějí v drát prostrčíš
a steré sprosté skane jméno
hned odtamtud Ti v sluchu číž!

Nu doby zlé to. Všechno v světě
však času hlodá ostrý zub:
když kalamita přepadne Tě,
má líc to svůj a má i rub.

Tak uvykli jsme, trpělivi,
vždy pro sraní si odřít pěst –
až jednou kdosi, úsměv tklivý,
zas novou o tom přines zvěst:

Že pro úplnost taky zámek
už zmiz‘ – a celá fabrika
už ví, že můžem rozbít krámek
jen před očima publika.

Ty zkušenosti ale v krátku
nám vybrousily filipa,
teď vidíš: dveře na špagátku –
a sere, ani nepípá.

A nyní pějem dithyramby:
ty časy hořké už jsou pryč –
dnes Bohu k díku vijení jamby:
zas na hřebíku máme klíč!

Zas sedíš, huba otevřená,
zas na pozdrav klíč mává Ti,
zas žaludek když pozastená,
jen klíček stačí sundati.

Buď pozdravena, nová éro,
jež’s blaho v srdce zasila,
jež’s lucernu nám vrhla v šero
a klíček k hajzlu vrátila!

9. 5. 1941: Devátý máj A. D. MCMXLI

Ve výpočtech ševel, ryk –
přiběhnul k nám oběžník:
naši páni direktoři
že se hluboce nám koří
a že máme na vůli:
buďto převzít škatuli,
kterou oni posílají,
ať se do ní cifry dají –
nebo že by na ten šup
někdo shora na nás dup
a tak perspektiva pestrá:
ze šuplat se tahaj lejstra,
košíky se přinesou
a pak s jistou noblesou
vezmeš třeba Largor, kómu,
vysmrkáš se ryčně k tomu,
zanotuješ Fáne hóch,
utrhneš z ní devět ploch.
Poněvadž pak zákon káže
vytříhat se sabotáže,
po numerech roztrháš,
přeházeně v svinstvo dáš.
Nu, a poněvadž čas letí,
brzo může být půl třetí,
a že nejsou přesčasy,
něco každý nechá si.
a ten zbytek na čas války
uloží se do obálky,
zamkne se – a máme rast,
zachránivše milou vlast.

23. 9. 1941: Blaničtí rytíři

Když poklesli jsme zvečera
a chmurně zřeli do zítřka,
Bůh seslal lidu Wernera
a Krychtálka i Kožíška.
Už jenom svatý Václav schází,
by národní rok zcela ztich,
suď z toho: krise teprv vzchází.
Pak jistě vpadne v Melantrich!

Věnováno Anně (rub papíru)

20. 10. 1941: (Jeseň)

Když jeseň mlhu rozprostře a v okno kapky buší,
i pero jaksi vypoví a óda usne v duši.
Ráz– dva – tím rytmem zkolébán, zříš laury nad hlavou,
jsi princem, pěvcem, hrdinou – svět bouří oslavou –
pak procitneš. Déšť bubnuje – a ze všech království
jen jedno srdce, stačí-li, Ti žezlo nabízí.

20. 10. 1941: Mé milované ředitelství!

Je jeseň, doba nudou sytá –
i s vděkem zřím, že zařaděním ji prozíravost Vaše vítá.
Neb‘ ještě známo, tenhle akt že vždy vlnky v boudě rozčeří,
a snad už proto P. T. svrchu nám míň o něco naměří.
Tož, velectěné představenstvo a drazí páni direktoři,
jak obyčejně, jako všechny, mne vážený Váš přípis moří
a nutká, stručnou reklamací se projevit Vám děkovně –
vždyť sami víte, v takých chvílích že šeptne se i o hovně!
Že dřepím, fakt je, nepopřete, tu krásných týdnů slušné řádky,
že líp než Vy, to věřte, znám už teď nulák prohnat tam i zpátky –
to vše Vám dí i bez vyhlášky: že lidí takých, Bože kouší –
a rosť by závod. Ale, páni, co žádáte, když v kapse spoušť?
I nový zákon teďka říká: Dát lidem možnost ženit se,
ať dítky světu vychovají a prasata i slepice!
Tu uvíz tedy, moji páni, tak velký účel v liteře –
však zkuste s nabídnutím k sňatku jen klepnout s A3 na dveře!
Tož sami zříte: klopýtnuto. Však navrátit lze duši mír,
když solidněj mne zařadíte.
Vždy s úctou
Tejček Lubomír.

23. 10. 1941: N. S.

Už dávno nebyl prví máj, už s listím vítr začal hrát,
sad oněměl, déšť v dumku pad – byl podzim už a listopad.
Dny běží, život, listonoš – déšť víč, dlažba leskne se –
i občas / pozdrav přinese, kde spleť se kdosi adrese.
To tedy nebyl prví máj, jen pozdní paprsek
se potichoučku v okno smek‘ a začal jednu z pohádek.
Pak přelít Hadem meteor, … princ pro princeznu – pohás den –
svět v dlani, přines prvý sen – i procit’s nějak okraden.
Jen vítr hučí, šumí déšť a v kamnech tady meluzin
svit vytratil se, dopad stín – zas podzim vtáhl do putr

24. 10. 1941: Nápis na mohylu K. Lažnovskému

Náš nesmrtelný mučedníku
Ti vděčný národ kytku díků
sem strká za tak smělý nápad –
a slibujem‘, že budem chrápat
jak veliký Tvůj odkaz velí,
že dávno už jsme usnout měli –
a že už nikdy jako ty
se nevzbudíme z dřímoty.

29. 11. 1941: Apostrofa

Jsou hvězdy, říká poeta,
ve vesmírném tom mumraji,
jež pyšně září do světa
a jiné kol nich běhají.

My měli malou senzaci:
to byla, víte, sobota –
co bylo ještě na práci,
se na pondělní program dá.

Tak běží čas, stroj zahučí,
jen aby pan šéf neřekl,
že v šumné dumek náruči
tak božsky ten den utekl.

Jak obvykle, je ve hnoji
tam člověčím i větší duch,
jenž k cíli jít se nebojí
kdy dokola již utich ruch.

Náš José: tělem Goliáš,
krok velkorysý, houpavý
a v očích sílu načerpáš
a víru v štěstí ve zdraví.

Jen čackého mít partnera
a zvolí slávu Optice –
však řekl, je Slavík posera –
tož čemu, páni divit se:

Tu kravál vznik, duch přibržděn
tou atmosférou bouří se –
leč svět je hloupý: zaslech sten
a žerty z vzletu tropit chce.

A jako slavné komety
své táhnou vzadu ocasy,
tak na landaur rozjetý
svůj pinkl Hanák přivěsí.

Tak padá Slavík odfouknut –
den nový dosud nenastal,
plebs docela však hrůzou zrud‘
a východ červánkem se vzňal.

Náš hrdino! Tvou velikost
ty naše diletantské vážky
dost nezměří; však stvoříš most
si k vavřínu i přes překážky!

A jednou stůj, vraz pohled zpět –
nechť pošeptá Ti svědomí,
že’s býval jako tento svět,
tak mrzácký a pitomý!

14. 1. 1942: Reklamace

23. 1. 1942: (Protektorát)

Padá snížek, padá
nad Protektorátem,
žvaní nová vláda
o Václavu svatém.
Tlukou v srdce Vaši:
Přidrž Němcům páky –
jinak budem v kaši;
vždyťs byl v kaši taky!

Tuhne zimě štětec,
rtuť se ke dnu chýlí.
Snězte – vece světec,
co jste nadrobili!

Ca 1942: Dopis Karlu Zlámalovi

Poznámky

  1. Lidový večerník: list národního výboru. Olomouc: Krajská odborová rada, 1945(87). s. 3.
  2. Arolsen Archives, fond Individual prisoner records, složka 11025029 - LUBOMIR TEJCEK (další folia jsou dále)
  3. Arolsen Archives, fond War Time Card File (Registration cards, employees’ record books, individual correspondence), položka 75279289 - LUBOMIR TEJCEK
  4. Služba repatriantům č. 8, 14.06.1945, s. 4.
  5. Program c.k. vyššího gymnasia slovanského v Olomouci. Olomouc: s.n., 1935, 1935(66). s. 28; Program státního gymnasia ve Valašském Meziříčí. Olomouc: Státní gymnasium, 1947, 1947(60). s. 14.
  6. Státní okresní archiv Olomouc, fond Slovanské gymnázium Olomouc I, inv. č. 526, Třídní katalog, 4b tř. (1934 - 1935), fol. 42; Ibidem, inv. č. 79, Hlavní katalog, třídy: 4a, 4b, 5a, 5b, 6., 7., 8., (1934 - 1935), fol. 54.
  7. LXXIX. Ročná zpráva ČS. štátnej reálky v Bratislave za školský rok 1928-29, s. 19; LXXXV. Ročná zpráva ČS. štátnej reálky v Bratislave za školský rok 1934-35, s. 10
  8. České slovo. Olomouc, 1936(218). s. 4; Pozor. Olomouc: Bohumír Knechtl, 1937(89). s. 3.
  9. Moravský deník. Olomouc: Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1936(208). s. 3. ISSN 2571-2187; Moravský deník. 1937(77). s. 3; viz také Moravský sever. Zábřeh: Josef V. Koruna, 1937(18). s. [1].
  10. Moravský deník. 1937(304). s. 6
  11. Moravský deník. 1941(34). s. 5
  12. ZÍDEK Petr. Novinář, jenž sloužil Hitlerovi in: Lidové Noviny, 29. dubna 2019
  13. STRAŠÍKOVÁ Lucie. Svatý Václav posloužil i Němcům, aby dostali Čechy na svou stranu in: ČT24. 28. 9. 2012
  14. MALÍŠEK Vladimír; MILER Miroslav. K šedesátinám prof. B. Havelky in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 12 (1967), No. 3, 166–167; MALÍŠEK Vladimír. Professor Bedřich Havelka is sixty - five in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Rerum Naturalium. Mathematica-Physica-Chemica, Vol. 12 (1972), No. 1, 305–311

2 komentáře

Hello, I am writing to you about my husband’s great grandfather Joseph (Henry) Schiedler b 1838-1841 in Bavaria. I think he came with his sister Mary Schiedler b 25 Jul, 1847. According to her obt-she was born in a small village south of Prague. According to the Fed. Census they came to the US in 1866. My first written information on them, is the bap. of Joseph’s oldest child George Apr. 28, 1869 in Milwaukee, WI. When I married into the Schiedler’s SOME of the family stated Joseph had a half brother Wenzel Kahut possible born in 1851 in Austria. Who also moved to Oregon. In Wenzel’s information he says he was born in Strakouitz, (Sraakonice), Bohemia. Would trying to find Joseph“s ancestor interest you? Thank you, bette bauer schiedler

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..