Mramorář Karl Müllner

Z dochovaných účtů ke stavbě bočních oltářů u sv. Michala se píše: Panu mramoráři vídeňskému Karlu Müllnerovi, který započal práci na obou oltářích dne 10. června 1771 a ukončil ji dne 4. listopadu téhož roku, kromě ubytování, které mu bylo během této doby poskytnuto v klášteře, a stravy s trochou vína ke každému obědu a večeři, bylo zaplaceno za každý oltář 300 zlatých, celkem 600 zlatých. Po dokončení práce byla jeho spolupracovníkům vyplacena odměna 2 zlaté.¹

Z dalších Müllnerových realizací, které se mi podařilo najít, je mramoráž na oltáři Kristova přátelství z roku 1763 ve vídeňském piaristickém kostele Maria Treu, kde spolupracoval s vídeňským kameníkem Simonem Letingitem (správně Lettinger, jak je uvedeno ve sňatku roku 1749).²

Dále je zmiňován v souvislosti s hlavním oltářem ve farním kostele ve Stockerau, kde měl podle smlouvy s proboštem Antonem Edlerem von Finetti z 27. září 1780 společně se sochařem Franzem Xaverem Seegenem zajistit figury, mramoráž a štuk za 1360 zlatých. Autor návrhu Martin Karl Keller, dříve pověřený městskou radou, byl za nedokončenou práci vyplacen a kompenzován. Zadání zakázky se totiž stalo sporem mezi radou a Finettim. Práce byla hotova ke konci roku 1781 a Müllner obdržel 600 zlatých.³

V literatuře zmiňovaný Karel Müllner z Vídně, autor pozlacování v kapli Potockých v krakovském Wawelu, je nejspíše jen jmenovec, jelikož jde o přestavbu z let 1832–1840. Více realizací jsem nedohledal, ale věřím, že jich bude více – včetně dosud archivně neobjevených.⁴

I když jde o poměrně časté příjmení, tohoto mramoráře (marmorierer) se mi podařilo dohledat v matrikách vídeňské farnosti St. Ulrich. S ženou Christinou měl minimálně čtyři děti – Anna Christina (24. 7. 1748), Franz (3. 9. 1750), Anton (27. 3. 1752), Maria Anna (23. 1. 1755). U křtů je Karl označen jako märmolirer, u křtu Franze jako märmoll-schleiffer, u křtu Marie Anny jako märmorliergesell, tedy mramorář-tovaryš. U první dcery jsou uvedeni jako bydlící v Kolltragerliche-Haus, což je nejspíše dům zvaný Zum Kohlenträger v místech dnešního domu č. 23 na Gutenberggasse. Další děti jsou již uváděny v domě Zum roten Rössl, tedy dnešní Wollzeile č. 20. Žena chvíli po narození posledního dítěte zemřela 5. dubna 1755 v 37 letech. Absence ženy a matky v domácnosti jistě způsobila, že se Karl velmi rychle oženil 28. září 1755 s Marií Annou Fallenhauser, vdovou po veřejném notáři Christophu Protasiu Eckerovi (ca 1694–11. 4. 1754). Zde je uváděn bytem ve druhém dvoře v Lerchenfeldu. Karl však neměl štěstí, protože i nová manželka záhy zemřela. I když jsem nenašel její úmrtní záznam, hned 13. října si totiž vzal ve farnosti Maria Treu za ženu Annu Mariu Ecker. Zda je nějak příbuzná s Christopem Eckerem, jsem nedohledal. Tato poslední Karlova žena zemřela po čtyřech letech, 12. dubna 1759, rovněž jako 37letá na horečku. Samotný Karl zemřel 11. února 1788 na vodnatelnost (wassersucht) v 67 letech na adrese Strozzigasse č. 42 – u Müllnerů (bei dem Müllner).⁵ Karl je uváděn jako městský mramorář a výčepní (bürgerliche marmorierer und bierwirth). V knize o historii městské čtvrti Josefstadt je po Karlově smrti uváděna majitelkou domu č. 26a (staré číslo 15) jeho dcera Maria Anna a o něco později i dva hostinští. Dá se tedy uvažovat že v domě snad byl i hostinec. Kniha rovněž uvádí za majitele sousedního domu č. 26 mramoráře Michaela Braunböcka, oba tedy mohli spolupracovat.⁶

Kde se Karl Müllner narodil nebo jací jsou jeho rodiče, se mi zjistit nepodařilo. Schází záznam o sňatku s Christinou, který se mi bohužel nepodařilo dohledat ani v jedné z farností. Záznam by mohl obsahovat bližší informace, jelikož u dalších dvou sňatků žádné detaily uvedeny nejsou. Ze stáří uvedeného při úmrtí lze pouze odhadnout narození kolem roku 1721. 

Známé realizace