Rod Matúšů ze Sobotište

Rod Matúšů ze Sobotište

Vždy jsem měl touhu odhalovat původ a příběhy věcí, výjimkou nezůstala ani má rodina. Před několika lety jsem se totiž začal věnovat genealogii a díky ní zjistil nespočet informací a začal se více zajímat o to, co dělali moji rodiče, prarodiče a tak dále. Zdigitalizoval jsem všechny staré rodinné fotografie, společně s prarodiči je popsal a ve svém rodokmenu jsem dosud doplnil přes tisíc osob. Mohu říct, že se díky genealogii zlepšil můj vztah k rodině, konec konců jsem se seznámil i s novými, avšak vzdálenějšími příbuznými. Rozšířil jsem rovněž své badatelské schopnosti a práci s archiváliemi, což mi dosti pomohlo k úspěšné bakalářské práci v oboru kunsthistorie.

Jak děda ze Slovenska přišel

Dlouhou dobu jsem se věnoval předkům z dnešní ČR a na svoji mužskou linii jsem si zatím netroufal, protože již od počátku jsem tušil, že to nebude lehké. Děda totiž pochází ze Sence na Slovensku a jeho původ mi přišel odjakživa tak trochu záhadný. Vše, co o jeho minulosti vím, je pouze z jeho vyprávění, která si navíc tuze rád jako každý přikrášluje. Z jeho rodiny se nám dochovaly pouze portréty jeho rodičů a to je vše, nevím ani jak děda vypadal jako děcko. Oproti tomu, otec babičky – Karel Zlámal z Dluhonic (*1917–1994) – pracoval v přerovské Meoptě, takže nafotil stovky fotografií. Právě tento praděda se jako dítě s rodinou přestěhoval roku 1927 do Sence jako kolonista v rámci pozemkové reformy, která měla za cíl rovnoměrné rozdělení hospodářství a rozvoj zemědělství.1–2 V Senci vznikly dvě kolonie, jedna zvaná Dolní dvor či Dolní majer a další kolonie vznikla na pozemcích získaných roku 1926 z velkostatku Kráľová, který patřil Jánovi Pálfimu.3 Dolní majer se nacházel v místech posléze založené sokolovny a dnešní jednoty.4 Místní TJ Sokol založili právě čeští i slovenští kolonisté roku 1930 a jeho členy byla podle fotografií i rodina Zlámalů.5 V této oblasti, dnes zastavěné paneláky, se nacházela spojitá řada několika domů, u které bylo větší prostranství.6 Praděda Karel či některý z jeho příbuzných totiž v Senci pořídil vzácné fotografie z různých sokolských událostí, které se na tomto místě odehrávaly, zachytil návštěvu Edvarda Beneše a rodinný život na poli. Dům ve tvaru L měla rodina Zlámalů přes ulici, na západ od sokolovny, dnes v těchto místech dosud stojí podobný dům při křižovatce ulic Svätoplukova a Kysucká. Za zmínku stojí i to, že Karel Zlámal fotil také během dobrovolné vojenské služby v letech 1935–1937 u 11. dělostřeleckého pluku (2. či 7. prapor) v Košicích. Bohužel asi po deseti letech, snad právě roku 1938, se rodina částečně vrátila zpět do Dluhonic u Přerova, možná z toho důvodu, že v důsledku Mnichovské dohody připadly části Slovenska k Maďarsku.7 Rodina Zlámalů pochopitelně zůstala v kontaktu s přáteli a zbytkem rodiny v Senci a po válce je zde často navštěvovala.8 Díky tomu se babička seznámila s dědou, který se s ní posléze oženil a přestěhoval do Přerova. Dalo by se říct, že tímto se dost přetrhaly dědovy vazby se Sencem a jeho početným příbuzenstvem. Jeho příjmení napsané maďarsky si ponechal a tím vzniklo příjmení Matus, původně se však psalo Matuš či Matúš.9

Matúši ze Sence

Anna Zavagyel
Alexander Matúš

Děda pocházel z maďarsky a slovensky hovořící rodiny Alexandra (1908–1975) a Anny Zavagyelové (1910–ca.1962), která měla celkem 8 až 10 dětí a bydlela kousek od tzv. Veľkého Štiftu na Robotnícké 40. Zajímavostí je, že otec Alexandrovy matky se jmenoval Kandrnál a pocházel z Těšova u Uherského Brodu. Děda měl totiž celý život za to, že se jeho babička jmenovala Kardinálová a vskutku, toto příjmení se v okolí Sence vyskytuje a v několika případech to matrikář i takto mylně napsal. Otec Alexandra se jmenoval Ľudovít (1872–1952) a byl podkoním, bydlel v domě č. 200, dnes asi Robotnícká 67. Vůbec rodina Matúšů byla dosti rozrostlá, několik dědových příbuzných se odstěhovalo poměrně daleko. Jeden z jeho bratranců, jehož rodiče se měli přestěhovat do Mosonmagyaróvár, měl emigrovat po maďarském povstání roku 1956 do USA či Kanady. Další bratranec Dezsö (1926–1982) emigroval roku 1949 do Austrálie, kde měl pracovat na železnici. Tam se usadil v Dubbo a oženil s Eleine Samios, dívkou řeckého původu, s kterou má 5 dětí.

Tolik k nedávné historii. Rodiči Ľudovíta (jinak Lajoš) byli Josef Matus (1840–?) a Franciska Szabó (?–?), kteří bydleli v domě č. 331 (Robotnícka 6) a posléze v č. 200 (Robotnícka 67). Josef byl podle matriky členem Dělostřeleckého pluku č. 7, podařilo se mi dokonce dohledat jeho kartu. V ní se dočteme, kdy nastoupil do pluku a jak vypadal. Do pluku měl nastoupit roku 1860 a měl mít blond vlasy, modré oči, oválný obličej, proporční obličej a nos, špičatou bradu a výšku ca. 164 cm. To je docela zajímavé, jelikož jak strýc, děda, tak i praděda a prapraděda byli či jsou blond.

Rodiči Josefa byli Martin Matúš (1809–1842) a Terez Szabó (?–?). U této generace jsem se však na dosti dlouhou dobu zasekl, dosud jsem totiž nenašel jejich sňatek. Jediná svatba nějakého Martina Matúše, která by v daném období připadala v úvahu, byla s Evou Farkaš z roku 1832. Po delším přemýšlení jsem si všiml, že tento pár neměl žádné dítě. Tak jsem z toho usoudil, že mohla zemřít, což se potvrdilo. Zemřela dva roky po svatbě a Martin si brzy na to vzal onu Terez, s kterou měl hned roku 1835 první dítě. U sňatku s Evou je navíc zajímavá informace, že Martin je konvertita a podle záznamu konverzí měl přijít ze Sobotište a den před svatbou konvertovat z luteránského vyznání (evangelická víra) na katolicismus.

Sobotište

Hrad Branč na rytině od Justuse van den Nypoort, zdroj webumenia.sk

K Senci jsem si již leccos načetl, avšak k Sobotišti jsem dosud nevěděl nic. Začal jsem tedy zkoumat místní historii a procházet matriční záznamy. Zjistil jsem, že je to těžší, než jsem čekal, ale k tomu se dostanu dále. Takže stručně. Sobotište se nachází 70 km od Sence v okrese Senica, mnohem blíže k hranici s Moravou. Právě v této starobylé obci, poprvé zmíněné roku 1251, bylo mnoho evangelíků, českých bratří a novokřtěnců (tzv. Habáni či anabaptisté), kteří se zde po Bílé hoře přistěhovali z Moravy.10 Mimo řadu řemesel se místní obyvatelé věnovali především pastevectví a zemědělství. Řemesla se zde rozvíjela nejspíše právě díky novokřtěncům, nejznámější je dosud tzv. habánská keramika. Sobotiště od svého počátku patřilo společně s několika osadami v okolí k panství hradu Branč, který do roku 1394 vlastnil král Zikmund, od 16. století panství připadalo rodu Nyári.11 Okolí Sobotište a hradu bylo osídlováno postupně, převážně se jedná o kopanice, z některých se však vyvinuly již v 16. století poddanské dědiny.12 Příchozí osadníci pocházeli převážně z blízké Moravy a jižního Slovenska (odkud prchali kvůli Turkům), podle jiné hypotézy možná přicházeli také Valaši ze severního Slovenska.13 Navíc horské oblasti osídlovalo také obyvatelstvo přicházející z dědin v rámci stejného panství.14 Značnou skupinou příchozích osadníků byli evangeličtí či protestantští exulanti, kteří přišli na západní Slovensko především z moravských měst jako Přerov, Hranice, Klobouky, Hodonín, Valašské Meziříčí či Nosislav a také z některých českých a slezských měst.15 

A co je to kopanice? To je půda, která byla poddanými přeměněna klučením či vypálením z lesa nebo jiné neobhospodařované půdy na zemědělsky využívanou půdu. Tato přeměna půdy byla velmi náročná, takže tzv. kopaničáři mohli tuto půdu poměrně volně využívat, přičemž měli rovněž různé úlevy v odvádění různých země-panských dávek, daní atp. Země-pán mohl s touto půdou disponovat až po vyplacení práce těchto poddaných či po jeho odkoupení. Kopanicemi se může rovněž rozumět osídlení v oblasti s kopaničářskou půdou. Kopaničáři obvykle přicházeli z dědin do kopců, kde sezonně pracovali na polích, které mohli mít na i několika místech najednou. Pro potřeby uskladnění plodin, ustájení dobytka a dočasné přebývání si zde stavěli různé stodoly a chalupy, z kterých se po nějaké době stávaly trvalá obydlí. Tyto většinou od sebe vzdálené skupiny budov získávaly svůj název podle aktuálního či předešlého majitele, někdy i podle zakladatele, zřídka podle svého umístění v terénu či funkce původní stavby.16 Časté jsou rovněž podvojné názvy několika kopanic, kdy jedna je mateřská a druhá byla založena na jiném místě členy též rodiny, která se rozrostla a musela se rozdělit.17

Evangelíci v Sobotišti
Stará fotografie evangelického kostela v Sobotišti, zdroj: hungaricana.hu

Tolik krátce k místní oblasti, nicméně pro nás důležitá je i historie zdejších sporů mezi katolíky a evangelíky, protože ty mají zajisté vinu na fragmentárním dochování matričních záznamů v 18. století a dříve. Katolické vyznání se v Sobotišti vyskytovalo pochopitelně odjakživa, evangelický sbor ale vznikl až někdy v 1. polovině 16. století s podporou místních pánů z rodu Nyári.18 První zmínka o sboru je z roku 1571, přičemž se zde již tehdy nebo brzy poté měla nacházet fara a místní evangelický kostel nechal až v letech 1635–1637 postavit Ľudovít Nyári. Naneštěstí, postavení evangelíků v jinak katolickém Uhersku nebylo lehké a dopadaly na nich tíhy rekatolizace, nejvíce během vlády císaře Leopolda I. Docházelo k jejich pronásledování a jednotlivé sbory průběžně zanikaly s tím, jak utíkali či mizeli faráři. Takže stávající kostely připadly katolické církvi, která dosazovala své faráře. Ke konci 17. století se situace částečně uklidnila, paní Žofie Nyárová – přesvědčená evangelička – dokonce napomohla vyhnání katolického faráře a obnovení sboru v Sobotišti, čímž si proti sobě pohnala císaře a nakonec sama skočila v žaláři. Roku 1709 byl však evangelický kostel odebrán a farář vyhnán, čímž sbor zanikl. Zdejší evangelíci tak navštěvovali okolní kostely v Prietrži, v Myjavě, ve Vrbovcích či Turé Lúce. Vlastní kostel si postavili evangelíci v Sobotišti až roku 1784, a to po vydání tolerančního patentu, který legalizoval některé nekatolické víry.

Mimo tyto spory trpěli místní lidé a stavby během různých vpádů a válek. Sobotiště bylo během Třicetileté války vypleněno armádou Gabriela Bethlena roku 1623, pohybovaly se v okolí také armády Turků, Tatarů, Poláků a později také Švédů.19 Turci přes Sobotiště opět táhli roku 1663.20

V důsledku těchto sporů jsou sice katolické matriky v Sobotišti psány od roku 1697, evangelíky zaznamenávají ale až někdy ve 20.–30. letech 18. století, a to po zrušení místního sboru. Nedaleká evangelická farnost ve Vrbovci má dochované matriky pouze z let 1711–1732 a pak až od roku 1783. Fara v Prietrži má záznamy od roku 1733 (vznik kostela) do současnosti, v Myjavě je před tolerančním patentem pouze křestní matrika z let 1723–1729 a v Turé Lúce jsou záznamy až od roku 1784.

Skládání informací

V Sobotišti jsem tedy začal shromažďovat záznamy o všech Matúších v matrikách a dalších zdrojích, našel jsem dokonce křest již zmíněného Martina. Brzy jsem však začal zjišťovat, že propojování jednotlivých osob a generací nebude jen tak. Na Slovensku jsou matriční záznamy oproti moravským dosti strohé a omezují se pouze na jména rodičů s kmotry či oddávané se svědky, přitom občas jsou zaznamenána jména další generace, většinou jenom otce. Této nejasnosti nijak nepomáhá ani časté opakování pouze několika málo křestních jmen. Po shromáždění dostatečného množství dat jsem jednotlivé záznamy začal propojovat a z původně nesourodé směsi křtů, svateb a úmrtí se mi začaly utvářet jednotlivé rodiny a linie. Díky tomu se také ukázalo, že Martin, kterého jsem měl původně za svého předka v linii je docela jiný Martin z vedlejší linie téhož rodu. Bohužel, informace v podstatě propojuji podle usouzené pravděpodobnosti a v důsledku možné absence některých záznamů jsem se mohl dopustit dezinterpretace.

Zjistil jsem, že se v oblasti Sobotiště, u hradu Branč a v okolních kopanicích nacházelo několik rodin Matúšů, Matúšků či Matušovičů – některé spolu souvislost mají, některé mít ani nemusí.21 Toto příjmení vzniklo nezávisle na sobě z osobního jména Matúš čili Matouš na mnoha místech jak na Slovensku, tak na Moravě. Pro zajímavost jsem si vytvořil mapu s výskytem tohoto příjmení (viz také na konci článku) podle nejstarších urbářů a lánových rejstříků. No a pokud se podíváme do vůbec prvních soupisů obyvatel, respektive plátců „daně“, tak zjistíme, že v okolí Sobotište se podle urbářů a konskripcí brančského panství z roku 1670 nacházeli v Prietrži: Ján Matúšových a jeho synové Andrej a Jura, Jura Matúška a jeho syn Jura; v Turé Lúce: Pavol Matúšek; ve Vrbovci: Michal Matúšových – syn Jána, Jakub Matúšových se synem Jánem. V konskricích z roku 1695 je navíc zmíněn Mikuláš Matúšových a opět Jakub Matúšových, tentokrát se syny Martinem, Jánem a Jurou. Jakub má podle zápisu navíc vlastnit vinici na Moravě.22 Soupisy plátců z roku 1715 a 1720 uvádí ve Vrbovci: Tomáš Matúšík/Matúšek;23 v Turé Lúce: Pavol a Tomáš Matušič; v Rovensku: Tomáš Matúšek, Matyáš Matuč (sic!); v Prietrži: Jura a Štefan Matúšek;24 v Koválově: Jura a Ján Matúšek.25 Tereziánský urbář z roku 1767 uvádí v Sobotišti celkem tři podruhy s domy (hoffer), Martina Matúše, Jána a Juru Matúše.26 Podle Dikálného súpisu z roku 1828, který zachycuje hlavy rodin, je v Sobotišti v domě č. 173 uveden zesnulý Ján Matúš, v č. 414 zesnulý Juraj Matúšek s jedním synem, v č. 477 Juraj Matúš se synem a v č. 479 Štefan Matúš. Nakonec, sčítání z roku 1869 uvádí v Sobotišti v domě č. 314 (kopanice Roztoky) pomocníka s hospodářství Jána Matúše (*1840) se synem Janem, v č. 334 (kopanice Chvojnica) rolníka Jána Matúšku (*1860), v domě č. 416 (kopanice Nové Lazy) rolníka Martina Matúše (*1804) s rodinou a v domě č. 420 (Nové Lazy) zesnulého rolníka Pavola Matúše s rodinou, a ještě v domě č. 459 (Nové Lazy) je uveden sluha Martin Matúš (*1850).

Z předchozích soupisů a při procházení matrik sobotišťské farnosti jsem zaznamenal řadu lokálních názvů, pomocí kterých matrikář konkretizuje místo narození. Je to další údaj, jenž byl během propojování záznamů důležitý, takže jsem si v tom musel udělat jasno a prozkoumat pár starých map. Matriky uvádí Subarx, Sub arca či Subarcensis, což je asi dnešní Podzámok a možná i část zvaná Matuše či Matúšovci, nejspíše jde obecně o osídlení kolem hradu.27 Občas jsem narazil také na Valle Subarcensis, tedy údolí pod hradem, což může být dnešní Horná Dolina, jelikož na Třetím vojenském mapování je zde nápis Podzámek Dolina. Dalším lokalizátorem je Ab arca či Ex Arca, což si myslím, že je osídlení v hradě nebo bezprostředně kolem hradu Branč. Nejspíše ve zřícenině hradu bylo nějaké osídlení, zaznamenal jsem toto označení ještě v 60. letech 18. století. Dalším je umístění Valle, Ex Valle, Vallensis nebo Z doliny, což znamená z údolí, v tomto případě z doliny kolem řeky Myjavy – Horná Dolina, možná Majeríčky a případně i část Podbranč–Dolná dolina. Narazil jsem rovněž na název Vallary, nevím však co znamená. Gavory či Javory jsou snad kopanice zvané Javorec. Kopanice zvané Nové Lazy jsou psány jako Neo Lazy, Ex Neo Lazy, Ex N.L. a nacházejí se severovýchodně od Sobotište, v části dnes zvané podle majoritních rodin Kadlečíkovci, Halabrínovci, Polákovci, Kutálkovci, Černekovci atd.28 Tyto kopanice se rozprostírají pod Černeckým vrchem a horou Uchánok, která je na prvním vojenském mapování označena jako Laza. Starými lazy byly snad kopanice pod hradem Branč nazývané Laz, případně kopanice Lazy v katastru Prietrže.29 Dále matrikář uváděl jiné obce jako Havran, Rovensko, Bukovec, Turá Lúka atp. Někdy uvedl Ex Mola (z mlýna) nebo se omezil pouze na kopanice či označení Neo baptisanti – habáni, novokřtěnci (šlo o jedinou komunitu Habánského dvora).30

Porovnání map okolí Sobotište

Výskyt a původ Matúšů v Okolí Sobotište

Pokud bych měl vyjmenovat výskyt Matúšů v 18. století v oblasti Sobotište, tak nejstarší záznamy křtů jsem našel k párům Tomáš Matúšek a Alžbeta (1712) a Tomáš a Anna Horeš (1724) z Vrbovce. Další pár Ján Matúš a Katarína měl mezi lety 1725 a 1737 děti psané v Ab Arca, Ex Valle a pak Sub Arca. Pár Štefana Matúše a Anny měl děti v letech 1731 až 1735 v Sub Arca a v Kopanicích. Další pár Martina Matúše a Kataríny měl děti roku 1729 a 1734 v Sub Arca, případně, pokud je to týž pár, ještě r. 1756 v Ab Arca. V nedaleké Prietrži měly několik dětí Štefan Matoušek jinak zvaný Jurík a jeho příbuzní Ján a Pavol. Následně se mi to jeví tak, že hlavním sídlem rodiny Matúšů byly Nové Lazy, jelikož většina křtů, svateb a úmrtí je psaná tam. Prvním uvedeným párem je Juraj Matúš a Alžbeta, jejichž první dítě Katarína je roku 1737 narozená V Dolině. Jejich následující děti jsou psány střídavě v Neo Lazy, Ex Mola (z mlýna) a Ex Valle. Jeden pár Martina Matúška a Anny měl děti v Javorci, Chvojnici či Ex Kopanicz. Jiný pár Martina a Anny Papánkové má děti psané mezi lety 1764 a 1783 v Ab Arca a pak v Neo Lazy. V Nových Lazech byly i další páry, a to Martin a Anna mající děti v letech 1741 a 1744 a dále Juraj a Katarína Černeková mající děti v letech 1765 až 1784. Nakonec ještě zmíním pár Jána Matúše a Zuzany, který měl v letech 1768 až 1781 děti buď Ex Valle nebo ze Sobotište. Další jednotlivé křty různých párů ponechám stranou. Z předešlého jde vidět, že se tito kopaničáři pohybovali po různých polích.

Rovněž to vypadá, že některé z těchto rodin mohou mít společný původ, bohužel, tyto různé linie není možné propojit, jelikož chybí předešlé záznamy. Nicméně je pravděpodobné, že rodina Matúšů pohybující se v okolí hradu Branč a v Dolině se rozrostla nebo zcela přestěhovala do Nových Lazů. Jejich původním bydlištěm mohla být část Podbranče zvaná na Druhém vojenském mapování (1819–1869) jako Talcsiky – Talčíkovci, nicméně již ke konci 19. století jako Matuše či Matúšovci. Na mapě z roku 1909 je tato část označena pro změnu jako U Provazníků.31 Podle sčítání z roku 1869, zde ani nikde v Podbranči žádný Matúš nebydlel, takže tento název nejspíše přetrval z dřívějších dob a mapy zachycovaly pouze aktuálně zde usazené rodiny.32 Rodina Talčíků je však v Dolině (Ex Valle) zaznamenávána již na začátku 18. století, takže je možné, že osadu založili Matúši nebo byli před přesunem na Nové Lazy dominantní rodinou a až posléze převládli Talčíci. Část rodiny se mohla rozšířit nebo odejít také dále na severozápad, do kopanic v Javorci a Chvojnici, přičemž právě v katastru dnešní Chvojnice se nachází skupina domů zvaná Matúškovci. Samozřejmě, může jít o zcela samostatný rod. Podobně se nejspíše rozrostla rodina Kutálků, která má skupiny domů v katastru Sobotiště, Podbranče a Chvojnici či rodina Martišů s osadami v Podbranči a Chvojnici.33 Předešlému rozdělení rodiny by odpovídal i soupis z roku 1769, který uvádí tři hlavy rodiny – jsou to Martin (mohl bydlet v Javorci či Chvojnici), Juraj (mohl bydlet v Nových Lazech) a Ján (nejspíše bydlel v Dolině). S těmito soupisy se však musíme mít na pozoru, jelikož nezachycují ty, co nemuseli svému pánovi platit, a to byli právě třeba kopaničáři a ti co nevlastnili žádnou půdu nebo dům.34 A odkud je ti Matúši vlastně vzali? Buď přišli z jiné části panství nebo jeho okolí, takže na základě prvních urbářů to mohlo být z Vrbovce, Prietrže, Turé Lúky nebo přišli z mnohem větší dálky.35 Jiní Matúši se měli nacházet také v Bukovci, kam přišli z Nového Mesta nad Váhom, v Jablonici a v Brezové pod Bradlom.36 Další možností je, že příjmení vzniklo lokálně již někdy dávno od otce prvního nositele jménem Matúš, přičemž asi šlo o nějakého chudého rolníka, který zůstal skryt oficiálním záznamům. Jako velmi pravděpodobná se mi jeví možnost, kdy nějaký Matúš přišel třeba z Prietrže, snad právě díky tomu, že Prietrž připadla v 1. polovině 18. století k Brančskému panství.37 V Prietrži se totiž měla část dědiny dokonce nazývat Za Matúškem.38

Rodina Kadlečíků z Nových Lazů v Sobotišti, dole vpravo Juraj Matúš (1895–1972) s manželkou Kristínou Kadlečíkovou (*1911–1994) a dětmi. Za fotografii děkuji Eleně Šubrtové.

Ale zpátky ještě k rodině Matúšů v Nových Lazech. Ta se zde očividně společně s dalšími rodinami kopaničářů usadila, přičemž některé jejich domy měly být ke konci 18. století již cihlové. Víme to právě díky popisu (szacunek – schätzung) pozůstalého stavení po Jánovi Matúšovi z roku 1799.39–40 Podle sčítání a nedávných matrik zde tato rodina zůstala až do 20. století, potvrzují to i potomci, které jsem dohledal. Podle jejich výpovědi měla rodina Matúšů bydlet v domě č. 599, který se nachází hned po pravé straně u cesty ze Sobotište, nebo v již zbořeném domě někde poblíž.41

No a abych teda dokončil to své pátrání v mužské linii, tak již zmíněný Martin, který přišel do Sence se narodil roku 1809 a jeho rodiči byli Ján Matúš (1773–?) a Anna Tomanšík (1773–?), rodiče Jána byli Martin Matúš (1744–1785) a Anna Papánek (1752–?) a rodiči Martina byl Ján a Anna – zmíněný pár z Nových Lazů. Teoreticky by šlo posledního Jána spojit s Jánem narozeným 4.2.1725 v Ab Arca Jánovi a Kataríně, a po kterém zůstal zmíněný cihlový dům v Nových Lazech. Tímto se však dostáváme na konec.42 Zde si však dovolím hypotézu možné další generace. Otec Jána, rovněž Ján, mohl být synem v urbářích zmiňovaného Jakuba, který měl dále syny Martina a Juraje, nejspíše narozené zřejmě někdy mezi lety 1670 a 1695. Může jít o zmíněné páry Martin a Katarína, Juraj a Alžbeta.

Genetický původ rodu Matúš

S rozvojem tzv. genetické genealogie a díky aktivitě Martina Kotačky v projektu Genetika a příjmení jsem se začal zajímat také o možnosti této vědy. Z počátku jsem si nechal udělat obyčejný test mužského chromozomu Y, který mi pomocí několika STR markerů určil tzv. haploskupinu, která v mém případě byla J2b.43 Nicméně, po nějaké době jsem si nechal udělat mnohem podrobnější test Big-Y přes FamilyTreeDNA, který mi určil i tzv. terminální SNP, díky čemuž jsem zjistil další zajímavé informace a možnosti. Než vysvětlím co jsem zjistil, nejprve vysvětlím co vlastně to zkoumání chromozomu Y provádí a co je to haploskupina.

Genetickým testem se analyzuje kód DNA a na určených místech markerů STR a SNP se zjišťují hodnoty a případné mutace (změny).44 Díky tomu lze testovaného muže umístit do tzv. fylogenetického stromu, jenž má počátek u tzv. genetického Adama – hypotetického předka všech mužů. Větve tohoto stromu se nazývají haploskupiny a ty nejzákladnější jsou označeny písmeny. Rozdělení každé jednotlivé větve na menší větve je pak určeno v podstatě mutací, která se projeví u potomků jednoho muže. Takže genetickým testem se, zjednodušeně řečeno, porovná, s kterou větví má testovaný muž shodné markery a určí se mu tzv. terminální SNP. To je jedna konkrétní mutace, kterou mají alespoň dva muži, a která definuje určitou větev, do které tito muži patří. Testováním se rovněž určí i tzv. privátní SNP, které ještě u nikoho nebyly objeveny. Terminální SNP se však může měnit, a to v případě, kdy v jedné větvi přibydou testované osoby, které mají některé tyto privátní SNP shodné. Právě podle těchto společných SNP vznikne nová větev, která může být vlastní třeba konkrétní rodině. Díky různému porovnávání a analýze kosterních pozůstatků jsou vědci schopni říci kudy naši předkové putovali, které haploskupiny se vyskytují u konkrétních etnik atp. Genealogové jsou zase schopni zjistit příbuznost různých rodů či rodin.

Můj genetický test odhalil, že patřím do větve označené podle SNP s kódem J-Y23094, přičemž poslední společný předek všech členů této větve žil přibližně kolem roku 1600 př. n. l. Pokud se podíváme dále do minulosti, tak tato větev se vyčleňuje z větší haploskupiny J2b2, která je častá u obyvatel balkánského poloostrova, a ta se vyčleňuje z haploskupiny J2, jenž vznikla někdy před 20 000 lety v oblasti Blízkého východu. Nevelký počet členů větve J-Y23094 se nachází v podstatě po celé Evropě. Z této větve však byly již vyčleněny další větve, jedna má členy ve Švédsku, další v Itálii či Německu, jiná ve Francii, pár členů je také v Anglii a USA a velký počet členů má díky genetickému projektu větev v Albánii a Srbsku. Aktuální hypotetické místo, kde mohl společný předek všech těchto větví žít, bylo vypočítáno tam, kde se tyto větve přibližně spojují, a to někde na severu Itálie, Chorvatska či v oblasti Slovinska.45 Pokud to tedy shrnu, tak předci v mužské linii přišli z Blízkého východu, přes Anatolii na Balkán a podél Jaderského moře až na Slovensko. Nejspíše se jednalo o migraci v době Neolitu, kdy do Evropy přišli první farmáři. Tento přesun se mohl odehrát po pevnině, v úvahu připadá také cesta po moři. Tento přesun mohl souviset s kulturou Ilyrů, kteří přes moře migrovali na Apeninský poloostrov.

Kdy se odehrál onen přesun z oblasti Slovinska zatím nezjistíme, ale mohlo k tomu dojít již před tisíci lety nebo někdy v relativně nedávné době, kupříkladu během migrace na sever způsobené expanzí Turků a Osmanské říše. Právě jih Moravy a Slovenska byl osidlován od 16. století rovněž Chorvaty přicházejícími z jihu a doložená přítomnost Chorvatů je na slovenské straně až v Mokrém Háji u Skalice.46 Přítomnost Chorvatů koneckonců není vyloučena ani v okolí hradu Branč, poblíž něhož se nachází Chorvatsky vrch.47

Nedávno však přibyl genetický vzorek od Itala z oblasti Veneta, se kterým mám společnou terminální SNP J-Y140238, která vznikla asi 1500 let před n. letopočtem. Dalšími nejpříbuznějšími jsou dva archeologické vzorky, rovněž z Itálie. Jeden (vzorek R54) pochází od jedince pohřbeném na hřbitově u Monastero di San Pietro ve Villa Magna, asi v 13. až 15. století. Druhý vzorek je někde z pevninské části Itálie. Je tedy dost možné, že předkové žili v oblasti Benátské republiky, která se rozprostírala právě po pobřeží Jaderského moře.

Mapa členů stejné genetické větve

Mapa obsahuje většinu dosud určených členů větve J-Y23094, kteří jsou označeni zeleně. Modrou a okrovou barvou jsou označeni hypotetičtí členové.

Co dále?

V plánu mám ještě někdy v budoucnu projít nedigitalizované archiválie k Senci, které by mohly osvětlit nedávnou historii dědovy rodiny. Řadu věcí a příbuzných si již nepamatuje. Dále bych se mohl podívat ještě do zmíněných soupisů a jiných listin, které se týkají poddaných v Sobotišti. Mohl bych ujasnit příbuznost jednotlivých linií, případně doplnit nějaké informace. No a co se týče genetiky, rád bych si ověřil příbuznost s nalezenými potomky Matúšů z Nových Lazů, případně s jinými Matúši v okolí.

Přílohy

Dvě linie dnes žijících Matúšú

Mapa výskytu příjmení Matúš

Mapa obsahuje vrstvy (rozklikněte ikonu před nadpisem) s jednotlivými soupisy, které jsou již digitalizovány. Tím jsou soupisy z roku 1715 a 1720. Ručně jsem vložil dosud nalezené výskyty podle Daňového soupisu z roku 1828 a Tereziánského urbáře z roku 1767. Několik výskytů jsem přidal podle uherských urbářů ze 17. století. Na Moravě jsem přidal výskyt příjmení podle Lánového rejstříku z 2. poloviny 17. století.  

Poznámky

  1. Více k tématu in: VRABCOVÁ, Eva. Prvá pozemková reforma a vznik seneckých kolónií 1919 – 1935 (1939). In: Senec: Stáročia mesta. Senec: Mesto Senec, 2014, s. 177–193. ISBN 978-80-971518-5-0.
  2. Podle dědy po 1. světové válce odešlo mnoho lidí ze Sence do Maďarska
  3. VRABCOVÁ 2014, s. 191
  4. Viz katastrální mapa Sence z roku 1906 v maďarském archivu.
  5. Podle jiného zdroje byl Sokol v Senci založen až roku 1945, in: FEDOR, Peter. Senec: bránou do tretieho milénia. Senec: Reklamná agentúra Sinex, 2004, 320 s. ISBN 978-80-969134-7-3, s. 271.
  6. Viz mapa Sence z roku 1955
  7. VRABCOVÁ 2014, s. 187
  8. V Senci zůstala nějakou dobu sestra Karla Zlámala Ludmila, na trvalo zde zůstala další sestra Marie, provdaná za Bittnera
  9. Příjmení v matrikách jsou psána v úředním jazyce či latině, v Senci to byla maďarština, přičemž S se vyslovuje jako Š.
  10. Viz k tématu MACŮREK, Josef. České země a Slovensko (1620-1750): studie z dějin politických, hospodářských a interetnických vztahů. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1969, 339 s. Spisy University J.E. Purkyně v Brně, Filosofická fakulta.
  11. Do panství Branč patřily obce Sobotište, Senica, Podzámok, Častkov, Chropov, Koválov, Koválovec, Rybky, Smrdáky, Rohov, Rovensko, Prietrž, Ropov, Osuské, Brestové, Vrbovce, Myjava, in: HORVÁTH, Pavel. Vývoj kopaníc a kopaničiarskeho osídlenia v oblasti Myjavskej pahorkatiny do konca 18. storočia. Historické štúdie. Bratislava: Slovenská akadémia vied, 1979, XXIII, 87-170, s. 137–138.
  12. HORVÁTH 1979, s. 95–96 a viz také LAUKO, Viliam. Vývoj a transformácia kopaničiarskeho osídlenia Myjavskej pahorkatiny. Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae: Geographica. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985, 25, 35–50.
  13. VARSIK, Branislav. Osídlení Myjavy a Myjavskej pahorkatiny do začiatku 17. storočia. Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského: Historica. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1972, XXIII, 91–160, s. 159;
  14. VARSIK 1972, s. 159; LAUKO 1985, s. 37
  15. ŽBIRKOVÁ, Viera. Moravskí emigranti na západnom Slovensku v 17. storočí. Studia Comeniana et historica: Morava na křižovatce duchovních proudů 16. a 17. století. Uherský Brod: Muzeum J.A. Komenského, 2004, 34(71–72), 89–101; ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. Praha: Kalich, 2005, s. 106
  16. HORVÁTH 1979, s. 87–95
  17. LAUKO 1985, s. 38
  18. KOVÁČ, Martin. História evanjelického a.v. cirkevného zboru Sobotište. Sobotište: Cirkevný zbor ECAV, 2016, 215 s. ISBN 978-80-8156-072-9, s. 15–33
  19. KRETZ, František. Habáni v Sobotišti. Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti. Turčiansky Svätý Martin: Muzeálna slovenská spoločnosť, 1913, XVIII, 18–35.
  20. PAULÍNY, Ladislav. Dejepis superintendencie nitrianskej: dľa starých i novších prameňov. IV. Jasenova: Redakcia "Cirkevných listov", 1894, 266 s, s. 8
  21. Příjmení Matúš psali matrikáři různě někdy i v rámci jedné rodiny.
  22. HU MNL OL E 156 - a. - Fasc. 002. - No. 015. (Urbář 1670), HU MNL OL E 156 - a. - Fasc. 048. - No. 077. (Konskripce ca. 1670), HU MNL OL E 156 - a. - Fasc. 048. - No. 075. (Konskripce 1695); K urbáři viz: MÉSZÁROSOVÁ, Klára. Urbár panstva Branč z roku 1671. In: KOHÚTOVÁ, Mária a Eva FRIMMOVÁ. Ideové prvky národného príbehu v dlhom 19. storočí. Bratislava: Historický ústav SAV, 2014, s. 203-210. ISBN 978-80-89396-29-0.
  23. Ve Vrbovci jsem našel dva křty r. 1712 rodiče Tomáš a Alžbeta a r. 1724 Tomáš a Anna Horeš
  24. Podle matrik měl od r. 1733 jistý Štefan Matúšek alias Jurík s Annou Strbíkovou několik dětí, jeho příbuznými byli nejspíše Ján a Pavol jejichž dětem byl za kmotra Martin Oravský
  25. Databáze na webu www.adatbazisokonline.hu; k soupisům viz SNOPEK, Juraj a Marek TETTINGER. Ako si zostaviť rodokmeň: Spoznajte históriu svojho rodu. Bratislava: IKAR, 2017, 220 s. ISBN 978-80-551-5749-8, s. 68
  26. Více informací k urbáři v článku Tereziánsky urbár na Geni.sk
  27. Podharath je zmíněn již roku 1394, in: VARSIK 1972, s. 137
  28. Nové Lazy jsou zmíněny již roku 1612 ve vizitační zprávě místní katolické fary a ve statutech brančského panství z roku 1653, podle kterého je tato půda poddanými neúměrně klučena a je potřeba to omezit, in: HORVÁTH 1979, s. 100
  29. HORVÁTH 1979, s. 100, 102
  30. K habánům viz KRETZ 1913 či zajímavý dokument Habánsky dvor Sobotište.
  31. Berencsváralja Nyitravármegyei kisközség kataszteri térképének másolata az 1909. évi mérnöki nyilvántartás szerint, 1909
  32. Mapa může zachycovat aktuálního majitele, ale skutečné pojmenování mohlo vycházet od původní rodiny či zakladatele tak jak to popisuje LAUKO 1985, s. 38
  33. Geografické názvy okresu Senica. Bratislava: Slovenský úrad geodézie a kartografie, 1989, 132 s. ISBN 80-85164-30-2.
  34. SNOPEK a TETTINGER 2017, s. 65
  35. Zajímavostí je, že Jakub Matušových z Vrbovce měl vlastnit vinici na Moravě.
  36. DROBNÝ, Ján. Bukovec – fília Prietrže: 1733–1824. Časopis Museálnej slovenskej spoločnosti. Turčiansky Svätý Martin: Muzeálna slovenská spoločnosť, 1913, XVI(2), 3–39.
  37. HORVÁTH 1979, s. 132
  38. DROBNÝ 1913, s. 37
  39. MRUŠKOVIČ, Štefan. Stavebné tradície v ľudovej kultúre Záhoria vo vzťahu k susedným etnickým oblastiam: Stavebný materiál a techniky jeho použitia. Zborník Slovenského Národného Múzea: Etnografia. Martin: Osveta, 1975, LXIX, 20–79, s. 66.
  40. Zřejmě jde o pozůstatek po Jánovi Matúšovi, který zemřel v asi 70 letech dne 23.03.1795.
  41. V této oblasti měly být natočeny některé záběry ve filmu Bičianka z doliny z roku 1981.
  42. V archivech se nachází řada nedigitalizovaných soupisů a urbářů, fond rodu Nyári rovněž obsahuje smlouvy a jiné listiny týkající se poddaných. Je možné, že v těchto archiváliích ještě něco dohledám.
  43. STR (Short Tandem Repeat) – česky krátké tandemové repetice – je označení pro opakující se sekvence genetického kódu.
  44. SNP (Single-nucleotide polymorphism) – česky Jednonukleotidový polymorfismus – je změna nukleotidu (písmene) v určitém místě genetického kódu.
  45. Viz vypočtená trasa v projektu Mygrations na Phylographer.com či alternativní výpočet na portálu Tracking Back.
  46. VÁCLAVÍK, Antonín. Podunajská dedina v Československu. Bratislava, 1925, s. 34, 403
  47. PETROV, Aleksej Leonidovič. Příspěvky k historické demografii Slovenska v XVIII.-XIX. století. Praha: Česká akademie věd a umění, 1928. s. 324.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..