Před pár lety začala včelařit máma, takže jsem se postupně i sám seznámil se včelařením. Když jsem zjistil, že praděda z otcovy strany, Karel Zlámal (1917–1994) z Dluhonic, byl velmi činný a profesionální včelař, rozhodl jsem se to trochu prozkoumat.
Včelařství v Dluhonicích
Spolkové včelaření v Dluhonicích má počátky v období 1. republiky a včelaření velmi propagoval učitel místní školy Jaroslav Fürst. Z místních se včelařství v této době věnovali třeba Arnošt Kostrhun na Staré Bečvě a Eduard Pajdla starší. K roku 1958 bylo v obci devět včelařů s 54 včelstvy.1 Největším včelařem byl Jaroslav Bouchal, avšak jeho med prý nebyl moc dobrý. Naopak, poctivý a dobrý med měl pan Suchomel s úly za nádražími budovami. K roku 1963 bylo v obci osm včelařů s 37 včelstvy a jejich důvěrníkem byl právě Karel Zlámal.
Pradědovo včelaření
Praděda Karel Zlámal byl vášnivý rybář a člen obecního mysliveckého spolku, který byl založen ve 20. letech 20. století. Nejspíše v souvislosti s reorganizací státu po nástupu komunismu v Československu byl samostatný spolek ukončen a roku 1953 byly jednotlivé honitby obcí Dluhonice, Rokytnice a Luková sdruženy pod jeden spolek.2 Represe nového režimu však pradědovo myslivectví ukončily. Jako odvěký demokrat a obdivovatel T. G. Masaryka odmítl Karel Zlámal vstoupit do Komunistické strany a stal se tak pro režim nevhodným. Musel tedy odevzdat pušku a tím jeden z jeho koníčků skončil. Nejspíše právě kvůli tomu začal v této době praděda se včelařením. Kdy přesně se včelařením začal, není jasné, ale jeho pečlivé záznamy o výnosu medu počínají rokem 1953.
Praděda, člen včelařského spolku, své nové včelstvo umístil zřejmě na dlouhý pás rodinné zahrady, která se nacházela v části obce zvané Stará Bečva, jižně od centra obce za vlakovou tratí. Nějakou dobu měl včelstva nejspíše v dřevěném včelíně zachyceném na fotografii a již roku 1957 započal společně s rodinou se stavbou zděné budovy včelína. Stavba byla poměrně velká, postavená na základech obezděných kameny, fasáda byla omítnuta břizolitem a střecha opatřena taškami. Jižní fasáda byla vyplněna výlety úlů a z druhé strany byl vstup do samostatné místnosti, kde praděda med i vosk zpracovával. Včelín samozřejmě sloužil také k potřebám rekreace rodiny a práce na zahradě, uvnitř se dalo spát. Voda však musela být brána z nedalekého potoka Strhance.
Bohužel, včelín sloužil necelých deset let, jelikož musel přibližně roku 1966 ustoupit stavbě chemické továrny, nynější Precheza. Posléze si praděda postavil úly na pozemku paní Konvičkové a pokračoval ve svém koníčku až do své smrti.
Fotografie včelína
Umístění zahrady a včelína
Pečlivé záznamy
Karel Zlámal v letech 1963 a 1964 psal velmi pečlivě obecní kroniku. Zaznamenal nejen místní události, ale taky celoroční počasí i s grafickým znázorněním, zapsal také kdy kvetly stromy, a tak podobně. K roku 1963 se vyjádřil také ke stavu včelařství v obci a později zapsal také dění kolem stavby továrny, jenž vedla ke zkáze jeho zděného včelína.
Karel byl ve všem velmi pečlivý, o včely se dobře staral a každý den je po práci sledoval a poslouchal stetoskopem. Důkazem jeho pečlivosti je dochovaný záznamník z poslední dekády jeho života, tedy z let 1983 až 1994. Záznamník je rozdělen po měsících, na versu jsou zaznamenány každodenní činnosti Karla a různé události okolo rodiny. Můžeme se tedy dočíst kdy hrál karty, kdy natíral včelín, kdy měl přednášku nebo kdy někdo umřel atp. Na rectu jsou velmi pečlivě zaznamenány údaje o počasí a váha úlu.
Takto pečlivě si Karel záznamy před rokem 1983 nejspíše nepsal, avšak zaznamenával si průměrný výnos medu na samostatný list od zmíněného roku 1953. V jednom sloupci zaznamenal roční průměr výnosu medu, nejspíše v kilogramech. Ve středním sloupci zapisoval pomocný součet průměrů. Ve třetím sloupci zapisoval dlouhodobý průměr a vše rovněž zobrazil graficky.
V obecní kronice
1963: Včelařství v obci
V obci je 8 včelařů, organizovaných v Československém svazu včelařů, kteří chovali dohromady 37 včelstev (nejvíce Jaroslav Bouchal – 8 včelstev). Důvěrníkem včelařů je Karel Zlámal. Včelstva jsou chována ponejvíce v moderních úlech na rámcích širokonízkých míry 39 x 24 cm. Jen jeden včelař dosud používá „moravské stojánky“. Včely chovají většinou starší občané, takže průměrný věk včelařů je vysoký , t. j. (prázdné). Příspěvek organizaci, který včelař ročně platí, je 4 Kčs. Příděl cukru na zazimování jednoho včelstva je 7 kg. Jeho cena je 6, 80 za kg. Podmínky pro včelaření jsou chudé, poněvadž v důsledku stupňované chemizace zemědělských kultur ubývá kvetoucích plevelů i krmné porosty na sušení se sklízejí na počátku květu. Jarní rozvoj je poměrně rychlý v důsledku dostatečné pylové pastvy z vrb a olší a pak z ovocných stromů. Řepka olejná (po sloučení našeho JZD) se na našem katastru již nepěstuje. Lip je málo a nemedují spolehlivě. Na polích katastru Dluhonic pěstuje JZD některé kultury na semeno, jako např. okurky, cibuli, hrách, bob, ředkvičku. Tyto rostliny přece jen poskytují určitou snůšku. Pokud se týče výnosu medu, možno označit r. 1963 jako velmi příznivý – na naše poměry – poněvadž některá včelstva poskytla až 12 kg medu, průměr je však asi jen poloviční. Někteří včelaři měli výnosy značně menší. Výsledky jsou závislé na stanovišti i na ošetřování během roku. JZD Pobečví – farma Dluhonice – včely nechová. Včelstva soukromých chovatelů jsou v obci rozmístěna dosti rovnoměrně, takže je zaručeno kvalitní opylení všech porostů, určených na sklizeň semene.3
1964: Výstavba Moravských chemických závodů
Moravské chemické závody provádějí rozsáhlou výstavbu chemického kombinátu a chtějí postavit velké nádvoří, které by sloužilo při výstavbě a později i závodu. K tomuto účelu by jim nejlépe vyhovovaly pozemky na Zástruží a zčásti i pozemky na Staré Bečvě. Dne 26. 6. byli všichni občané, kterých by se tato akce týkala, pozváni přímo na místo, kde dva zástupci MChZ vysvětlili důležitost výstavby chemického kombinátu a nutnost postoupení částí svých zahrad nebo polí. Zamýšlená hranice by šla na koncích zahrad, pak těsně kolem domu č. 175 (Jan Žák) a zabrala by i zděný včelín Karla Zlámala. Hranice by dále pokračovala přímočaře až po objekt dráhy na Olomouc. Hranice byla geometrem vytýčena v terénu 8. září. Někteří občané by ztratili pouze několik m2, jiní by byli značně postiženi. Nejvíce by byli postiženi obyvatelé domu 175, poněvadž by ztratili přístup ke studni. Nejvíce postižení občané intervenovali a bylo jim přislíbeno, že hranice bude upravena tak, aby poškození bylo přijatelnější.4
Květenství
1963: Olše, líska – 7. dubna, vrba . 13. dubna, meruňka – 21. dubna, třešeň – 24. dubna, trnka – 30. dubna, hrušeň – 1. května, jabloň – 6. května, akát – 4. června, lípa velkokvětá – 16. června, lípa malolistá – 26. června.5
1964: Jaro ustoupilo poměrně pozdě. Olče prášila 2. dubna, vrba kvetla od 14. 4, meruňka od 25. 4, třešeň od 29. 4, trnka 2. 5, hrušeň 4. května, jabloň 8. května, lípa velkolistá 18. června, lípa malolistá 24. června.6
Záznamník
V záznamníku jsou zaznamenány údaje o počasí, teplota ráno a v poledne ve stupních celsia. V dalších sloupcích je síla větru, úroveň výletu včel a pyl (nejspíše množství pylu neseného včelami). Údaje jsou zachyceny ve stupnici od 0 do 5, u větru je 0 bezvětří a 5 vichřice, u výletu je 0 bez letu a 5 plný let, u pylu je 0 žádný a 5 plný. Srážky jsou zaznamenány v milimetrech. Mlha je opět na stupnici od 0 – bez mlhy do 5 – mléčná mlha. Sníh je zaznamenán v centimetrech. Oblačnost je opět zaznamenána na stupnici 0 – bez oblačnosti až 5 – celodenní oblačnost, v dalším sloupci je zapsán počet bouřek. Posledními údaji je váha úlu v dekagramech a rozdíl oproti předešlému měření, tedy úbytek či příbytek opět v dekagramech. Zcela vpravo jsou teploty vyneseny v grafu.
Bohužel, není jasné jakou metodiku Karel Zlámal používal a údaje občas chybí (většinou kvůli nemocem nebo hospitalizaci). Váhu úlu si vedl také spíše nepravidelně, takže možné využití k nějakému výzkumu je dosti omezeno.
- SCHENK, Zdeněk; LAPÁČEK, Jiří; JIRÁK, Petr, KREJČIŘÍKOVÁ Libuše. Dluhonice 1141-2012. Dluhonice: Statutární město Přerov, 2012. ISBN 80-260-2645-4, s. 180.
- Dluhonice 1141-2012, s. 178–179.
- SOkA Přerov, fond Místní národní výbor Dluhonice, inv. č. 4, Kronika obce Dluhonice (1952–1994)
- Kronika obce Dluhonice (1952–1994), s. 318–319
- Kronika obce Dluhonice (1952–1994), s. 299
- Kronika obce Dluhonice (1952–1994), s. 308
