Poznámky k Sedláčkově cukrárně a kavárně v Brně

O tomto architektovi se doposud vědělo ne mnoho, kdy a kde se narodil, že byl člen armády a že emigroval do USA. Z dochovaných dokumentů v Arolsenském archivu, které byly vyplněny při žádání o asistenci International Refugee Organization, se dovídáme o manželce Vítězslava, o jeho vzdělání, pracovních pozicích a adresách pobytu. Z těchto informací sestavuji jeho doplněný životopis.
Vítězslav se narodil 11. dubna 1906 v Brně Husovicích a v matrice je zapsán německy jako Siegfried. Otcem byl Moriz Korn, klempíř (spenglermeister) v Rzeszówě a narozený 19. června 1871 v Polské Ostravě, matkou byla Sofie Löwy narozená 22. března 1875, asi v Brně.¹ Vítězslav nebyl jediným potomkem tohoto páru, měl staršího bratra Josefa, narozeného 7. května 1901, který byl v květnu 1944 převezen do Osvětimi,² mladšího bratra Bedřicha (v matrice jako Fritz) narozeného 2. července 1907 a rovněž zabitého v Osvětimi v říjnu 1941,³ a také měl sestru Josefu narozenou 12. září 1908.⁴ Z rozhovoru Michala Doležela a Kristýny Kyánkové se synovcem Vítězslava víme, že Bedřich byl zapojen do odboje, posléze zatknut gestapem a deportován. Celá rodina nejstaršího Josefa skončila v koncentračním táboře a pouze Josefa i přesto, že byla deportována do Terezína, přežila válku. Získal také skupinovou fotografii všech dětí s matkou.

Ale zpět k Vítězslavovi, ten měl v letech 1912-1917 a 1917 a 1921 vychodit primární (Volkschüle) a hlavní školu (Bürgerschüle) v Husovicích. Mezi lety 1921 a 1926 vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavitelskou v Brně (Höhere Baugewerkschule).⁵ Až do roku 1932 měl byt polským státním občanem (nejspíše po otci), československé občanství mu bylo uděleno 11.9. 1933.⁶ V neurčeném období měl působit jako stavební asistent u neupřesněné brněnské stavební firmy, jako samostatný architekt působil až mezi rokem 1938 a červencem 1939, tehdy bytem na adrese Poštovní 4. V červenci 1939 utekl za německé okupace z Česka do Británie, kde se zapojil do Československé armády.⁷ Oficiálně byl odveden do armády 26. září v Agde ve Francii.⁸ Vojenská knížka mu byla vydána 10. října 1939.⁹ Bojoval ve Francii, Polsku, Anglii a měl hodnost first sergeant. Získal také vyznamenání československého válečného kříže a medaili za zásluhy roku 1939.¹⁰ Po válce se vrátil do ČSR a dokončil svá studia na Akademii výtvarných umění, zaměření na architekturu v ateliéru prof. Jaroslava Fragnera. Zde studoval trimestr, počínaje letním semestrem 1945.¹¹ Na jeho vlastní žádost mu byly pro první dva roky povoleny úlevy, kvůli účasti v armádě.¹² Na první státní zkoušku, probíhající mezi 7. srpnem a 27. zářím 1945 předložil práci „Návrh kavárny a cukrárny v Brně“, hodnocenu chvalitebně. Usuzuji, že nejspíše použil svoji již realizovanou starší práci z roku 1936. V druhé státní zkoušce v lednu a únoru 1946 předložil práci „Návrh nastavění Invalidovny v Praze 1 s náčrtem budov pro Ředitelství drah a pro Finanční úřady“, hodnocenu chvalitebně. Ke třetí zkoušce v květnu až červnu 1946 předložil práci „Upravovací plán území u Nikolajky v Praze 16 pod Mrásovkou s návrhem reálného gymnasia a internátu“, hodnocenu chvalitebně. K absolutoriu je dodáno, že „po celou dobu studia projevoval velkou píli a svěřené úkoly pracoval s praktickým smyslem pro proveditelnost.“ Bohužel, ani jedna z těchto prací není v archivu dochována. Ve školním roce 1946/47 navštěvoval tzv. čestný rok.¹³ Vysvědčení získal 19. června 1947.¹⁴ V té době bydlel v Praze 7 na adrese Třída krále Jiřího VI. č. 4 (či 24). Nicméně, Vítězslav uvádí, že roku 1946 umístil svou firmu na burzu (floated the firm) a od roku 1945 do roku 1948 byl člen Československé sociální demokratické strany. Dále uvedl, že se po komunistickém puči odmítl zapojit do Komunistické strany.¹⁵ V literatuře je k tomuto období uvedeno jeho propuštění z československého státního svazku ke dni 6. 9. 1946.¹⁶ Dne 8. listopadu 1949 se asi v Praze oženil s vdovou Vilmou Herczovou, rozenou Spitzovou 2. října 1911 v Prostějově. Její první manžel totiž zemřel v koncentračním táboře. V červenci 1950 mu nebylo dovoleno vlastnit firmu a musel ji zrušit, režimem byl označen za nepřítele státního zřízení a nucen nastoupit do Stavoprojektu jako technický úředník. Vítězslav měl strach, že jej pošlou do tábora nucených prací, a tak se s manželkou rozhodl opustit ČSR. Z Prahy se mezi 9. a 12. zářím 1950 přemístili do českého tábora Valka v Norimberku, kde žádali o emigraci do Británie.¹⁷ Tam se skutečně dostali, jelikož se 28. března 1952 nalodili v Southamtonu na loď T.S.S. Neptunia a 7. dubna dorazili do New Yorku.¹⁸ Jako poslední adresu měli firmu Goulandris Bros Ltd. v Londýně, nejspíše tedy přechodný pobyt u přepravní firmy Basila Goulandrise. Z drobných detailů je uvedeno také, že Vítězslav ovládal češtinu, němčinu, angličtinu a trochu francouzštinu. Jaké jsou osudy manželů Kornových zatím nejsou jasné, jelikož v USA se stopa po obou ztrácí. Nenašel jsem zatím ani kdy oba zemřeli. Mohu však říci, že děti manželé Kornovi docela jistě neměli, jelikož Vilma musela podle dokumentace podstoupit odstranění dělohy.¹⁹