Carpentry family of Lahoffer

Nejprve začnu příjmením Lahofer, jelikož je v pramenech psáno různě. Můžeme se setkat s verzemi Laighofer, Lechhofer, Laahofer, Lehofer, Lehhofer, Lehoffer či zcela mylné Loghuber. Nejčastější v matrikách je verze Lahoffer a ve strahovském účtu je doložen truhlářův podpis „Johannes Lahoffer, Dischlermeister,“ takže jsem se rozhodl příjmení psát takto.⁹

Johann Lahoffer se podle matrik narodil 25. prosince 1732 v Tasovicích rodičům Andreasi Lahofferovi (ca. 1697–1774) a Marii Möst (?–?) z domu č. 12 v Tasovicích.¹⁰ Podle záznamu sňatku z 24. února 1732 přišel Andreas do Tasovic z Neüdorfu (psáno Neydorff), matrikář však neupřesnil oblast, přestože v jiných zápisech píše třeba Schwaben nebo Austria.¹¹ Nejbližší Novou vsí je obec u Lukova, další je u Oslavan či Pohořelic, na rakouské straně je to Neudorf bei Staatz. Prošel jsem alespoň matriční indexy v těchto místech a nenašel nic. Nicméně, jako svědkové šli Lahofferům Mathias Knapp z Tasovic a Mathias Leiss z obce Laab. Nedaleko Vídně se nachází Laab im Walde, tak mě napadl ještě od Znojma poměrně vzdálený Neudorf, dnes Wiener Neudorf, kde jsem vskutku našel pár Mathiase Lebnhoffera a Barbary Panich.¹² Z jejich potomků jsem našel 27. června 1695 křest Marie psané Lehnhoffer a pouze v indexu k roku 1692 jsem našel Josefa Michaela Lebenhoffera, jedna z matričních knih se totiž ztratila.¹³ Křest Andrease jsem ale nenašel, buď jej matrikář nenapsal nebo se zde Andreas nenarodil. Později jsem byl jedním čtenářem upozorněn na výskyt příjmení Lahoffer v oblasti rakouského města Laa an der Thaya. Přičemž nedaleko se nachází také obec Neudorf bei Staatz. V matrikách města Laa se vskutku nachází křest Andrease Lahoffera dne 3. ledna 1702, syna Benedikta a Marie Neubeck.¹⁴ Podle sňatku tohoto páru z 18. listopadu 1687 pochází Benedikt z nějakého Megahofferu (název je nejasný) a společně s Marií zplodil osm dětí.¹⁵ Bylo by zajímavé zjistit, zdali Benedikt byl rovněž truhlářem, avšak jeho povolání bohužel uvedeno není a je označován pouze jako civis, tedy měšťan či občan města. Za zmínku ale stojí fakt, že prvním pěti dětem byl za kmotra faber lignarius (tesař, případně stolař či řezbář) Eustach Nappinger s manželkou.¹⁶ Velmi zajímavý je také sňatek jejich dcery Marie Salome (či Marie Rosalie) s Matthiasem Leissem, truhlářem.¹⁷ Nakonec můžu asi říct, že je nalezená rodina velmi pravděpodobně tou správnou, jelikož zmíněný Matthias Leiss z obce Laab (jiná verze názvu Laa) byl svému švagrovi Andreasovi za svědka. Jedinou nejasností mi zůstává pouze důvod, proč měl Andreas pocházet z obce Neudorf. V matrikách Neudorf bei Staatz jsem totiž žádné Lahoffery nenašel.

Po sňatku s Marií zdědil Andreas dům její rodiny, nejspíše protože její otec neměl dědice.¹⁸ Společně přivedli Andreas a Maria Anna na svět šest dětí včetně Johannova mladšího bratra Antona (1735–1808), který byl rovněž truhlářem. Anton totiž v letech 1768–69 žádal Moravské zemské gubernium o přijetí za mistra bez vykonání povinné tovarysšké cesty (pramen je v celém znění níže).¹⁹ Podle žádosti se musel starat o své nemocné rodiče, takže požádal znojemský cech o možnost převzít dílnu v Tasovicích, kterou mu otec přislíbil přenechat. Dovídáme se tak, že otec byl rovněž truhlářem a synové se u něj tedy vyučili řemeslu. Anton nakonec výjimku získal a stal se mistrem. Velmi zajímavá je však přiložená listina z 22. října 1768 udělující bratru Johannovi povolení usadit se v Dobšicích, náležejících Louce, a vykonávat zde truhlářské řemeslo jako mistr.²⁰ V poslední listině je rovněž zmíněno, že Johann sice vyčkává na místo svého otce, ale usadit se hodlá v Dobšicích, kam by dílnu rád přesunul. Nejspíše mu již velikostně nevyhovovala. Od kdy Johann v Dobšicích bydlel, nevíme, ale ze záznamu sňatku jeho sestry Theresie, které byl za svědka, z 14. listopadu 1784 se můžeme zřetelně dočíst, že byl tischler von Teßwitz, tedy z Dobšic.²¹ Navíc se do matriky podepsal pouze křížkem, což bylo běžné pro negramotné.²² Jeho bratr Anton zdědil po otci dům roku 1771, tedy tři roky před jeho smrtí.²³ Zde provozoval dílnu až do své smrti roku 1808 a jeho pozůstalost byla dokonce v novinách roku 1809 a 1810 nabízena k prodeji.²⁴

Co se týče Johanna, z předešlého se dá usuzovat, že Johann měl objemnější zakázky a vybudováním dílny v Dobšicích se přiblížil k louckému klášteru, který je odsud co by kamenem dohodil, a zároveň tak připadal k panství tohoto kláštera. V přiložené listině z 26. října 1768 je zmíněn počet mistrů v okolí. Formulace věty je nejasná, ale v Louce (Brück) měl být tehdy jeden mistr, dva v Sedlešovicích (Edelspitz), jeden v Oblekovicích (Oblas), dva ve Vrbovci (Urbau) a jeden v Tasovicích (Tasswitz) – asi přímo Andreas Lahoffer.

V mladším soupise řemeslníků z roku 1784, nejspíše všech, co přišli do Louky kvůli finančnímu vypořádání po zrušení kláštera, se dovídáme jména několika truhlářů – Johann Lahoffer tischlermeister in Tesswitz, Georg Andreas Tauer tischlermeister von Brück, Brenz Kreutz tischlermeister zu Hosterlitz, Anton Butshuck Markt Hosfterlitzer tischlermeister, Anton Leghofer tischlermeister in Tasswitz.²⁵

 Jak můžeme vidět, mistrů truhlářů v okolí moc nebylo a soudě podle zhotovené knihovny byl Johann velmi zručný. Není tedy nijak překvapující, že klášter pověřil výrobou skříní právě Johanna, který byl touto truhlářskou prací tak zaneprázdněn, že neměl takzvaně čas ani na rodinné záležitosti, a tak se ženil až po tom, co knihovnu rozložil a dovezl do Prahy. Stěhování probíhalo mezi červencem 1791 a lednem 1792, kdy dostal Lahoffer zaplaceno, a k tomu získal dvě vědra vína a dva sudy piva. Svatbu měl chvíli po tom, 20. února 1792.²⁶ Toho dne si již 60letý Johann vzal za ženu 37letou Annu Marii Lang z Micmanic.²⁷ S touto manželkou a jedním učněm pak přijel na jaře roku 1794 do Prahy a započal s opětovnou stavbou skříní, po tom co musela být stávající stavba sálu na jeho doporučení přestavěna tak, aby vyhovovala rozměrům skříní. Co dělal Johann po dokončení prací v Praze, nevíme. Johann zemřel na zápal plic 18. července 1805 v Tasovickém domě č. 80.

Co se týče Johannovy truhlárny, řekl bych, že knihovní skříně vyráběl přímo v Dobšicích, jelikož podle inventáře kláštera a jeho hospodářství disponoval konvent mimo jiné dílnou knihvazače, příbytkem drůbežáře, panskou kovárnou a kovářským příbytkem, také příbytkem pradlen, řezníka, zahradníka, mlynáře a truhláře, ale nikoli truhlárnou (pokud jsem záznam nepřehlédl).²⁸ Johann podle svatebního záznamu bydlel v domě č. 49, on i jeho žena ale zemřeli v čísle 80, což byl dům,²⁹ jenž se nacházel podle mladší pozemkové knihy a indikační skici v místech domu čo. 106, kde nyní sídlí zámečnická výrobna. V pozemkové knize založené roku 1804 se nachází zápis o vlastnictví malého domu č. 80 (předtím č. 49) Johannem Lehofferem,³⁰ který později vlastnil Franz Schnabl.³¹ Ve skici je jako majitel uveden Matthias Schnabl, rovněž truhlář a zřejmě potomek předešlého, takže vazba tohoto místa k řemeslu je zřejmá a myslím, že Johannova dílna se mohla nacházet nějakou dobu zde.³² Kdy přesně Johann dům č. 49 (80) koupil, není jasné. První pozemková kniha Dobšic neobsahuje žádný zápis týkající se Lahoffera.³³